Proč není vyhoření pouze stav, ale cesta

Burnout neboli syndrom vyhoření – fenomén, který s námi existuje již mnoho let, ale až teď se ho učíme pojmenovávat, řešit a hlavně mu předcházet. Právě syndromu vyhoření se věnuje nová nezisková organizace, Nevyhasni. Přečtěte si, jak se podle nich jednotlivé fáze vyhoření projevují a jak pomáhají jednotlivcům, kterým vyhoření hrozí!

Co je syndrom vyhoření

Vyhoření je stav, který mnoho z nás zná. Je to pocit, kdy jsme unavení, vyčerpaní a bez motivace. Vyhoření se projevuje různými způsoby, ale všechny fáze vyhoření mají společné to, že jsou pro naše tělo a mysl náročné a potřebují pozornost. Vyhoření se dá popsat jako stav, kdy jsou naše zdroje energie, motivace a nadšení vyčerpány a nedokážeme plnit své úkoly tak, jak bychom si přáli. Vyhoření může vést k pocitům beznaděje, deprese, úzkosti a sníženému sebevědomí.

Projevy syndromu vyhoření 
 

Když se řekne „vyhoření“, často si představíme absolutní vyčerpání, zhroucení, únavu, nechuť do práce, depresi či tendenci se izolovat od druhých. To už jsou ale samotné projevy syndromu vyhoření. Za tímto pojmem se ale skrývá mnohem více a na to se podíváme v dnešním článku.

Fáze vyhoření

Vyhoření předchází dlouhé období chronického stresu, který často nebyl zaměstnancem adekvátně zpracován. Toto období bychom mohli rozdělit hned do několika fází (Veninga & Spradley, 1981):

1. Líbánky

První z fází je fáze tzv. líbánek, která je doslova obdobou líbánek v manželství. Jsou to první týdny, měsíce a pro někoho možná i roky, v nové práci, kdy jsme plní energie, optimismu a dokážeme být velmi produktivní. Nemusí to být ale jen o nové práci. Často jen řešíme nový úkol nebo projekt a zažíváme uspokojení a nadšení z jeho splnění. Také dokážeme být kreativní a přicházíme s novými nápady a myšlenkami. Zkrátka pociťujeme jakýsi „zápal“ pro práci. 

2. Nástup stresové fáze

Stejně tak jako u líbánek manželských, i ty pracovní mají ve většině případů svůj konec. Fáze líbánek ustupuje a my začínáme pociťovat stres. Nový pracovní úkol, nový projekt, na kterém musíme navíc pracovat, ale i rutinní administrativní úkony, které musíme udělat, než zaklapneme laptop – to vše začínáme vnímat spíše jako stres nežli výzvu a „pohon“ pro práci. I přesto, že ne každá sekunda našeho dne je stresující, čím dál častěji zažíváme chvíle, kdy stres převládne. Z toho důvodu často začínáme ztrácet pozornost a jsme méně produktivní. Fyzicky se časem může začít projevovat únava nebo třeba snížená radost z koníčků či času stráveného s rodinou nebo přáteli. 

3. Chronická stresová fáze
 

A jak jde čas a nám se kupí stresové situace, dostáváme se do chronické stresové fáze. Dostaneme se do bodu, kdy se stres stává „normálním“. Už není moc dní, kdy bychom šli do práce nebo z práce s tím, že dnes byl/bude pohodový den. Stres je každodenní součástí našeho pracovního života. Tato chronická fáze se projevuje apatií, tedy jakýmisi „okleštěnými emocemi“, ale také nedokončováním práce včas a prokrastinací. Často máme sotva energii na výkon práce, natož na běžné pracovní konverzace, a tak se společensky stahujeme.

4. Fáze vyhoření

Jednou ale dosáhneme svého limitu – limitu stresu, který jsme schopni dlouhodobě nést „na svých bedrech“. A tak přichází syndrom vyhoření jako cena za to, že jsme ignorovali všechny signály, které nám naše tělo i mysl dávala v předchozích fázích. Jsme vyhořelí a jednoduše už nemůžeme fungovat tak, jak bychom normálně fungovali. Problémy v práci nás začnou sžírat do té míry, že nejsme schopni je pustit z hlavy. Jen z pomyšlení na cokoliv spojeného s prací nás popadá úzkost nebo znechucení. Můžeme zažívat depresivní či panické stavy. Cítíme se otupělí a začínáme pochybovat o sobě, vlastním výkonu a přínosu. Zažíváme pocity úplného vyčerpání a duševní i fyzické únavy, která nám brání pracovat. Mohou sílit také fyzické příznaky. Ne náhodou nás často bolí záda – je to jako metafora k tomu všemu stresu, který se nám na zádech nakupil a my ho teď vláčíme jako balvan. Často také přichází chronické bolesti hlavy či různé trávicí problémy. V nejhorším případě může mít vyhoření i formu zhroucení (fyzického i psychického) s následnou hospitalizací.

Jak předcházet vyhoření?

1. Dejte si pauzu - Když se cítíte vyhořelí, je důležité si udělat pauzu. Zastavte se a přemýšlejte, co vám pomáhá se uvolnit. Může to být například procházka, cvičení, meditace nebo hraní na hudební nástroj. Nebo to může být i větší pauza od zaměstnání v řádu měsíců (samozřejmě pokud je to možné).

2. Upravte svůj plán - Pokud se cítíte vyhořelí, může být užitečné přehodnotit svůj plán a upravit své priority. Zaměřte se na to, co je pro vás nejdůležitější, a zvažte, co můžete delegovat nebo odložit.

3. Najděte podporu - Mluvte s někým o svých pocitech a problémech. Najděte si někoho, kdo vás může podpořit a poskytnout vám nápady, jak se vyrovnat se stresem a vyhořením.

4. Změňte své chování - Pokud se cítíte vyhořelí, může být užitečné změnit své chování a zvyky. Pokud například trávíte příliš mnoho času na práci, zvažte, jak můžete snížit své pracovní zatížení a najít si více času na volnočasové aktivity.

5. Najděte si způsob relaxace – Vyhoření může být léčeno pomocí různých forem relaxace, jako jsou jóga, meditace, masáže nebo aromaterapie. Zkuste najít způsob relaxace, který vám nejlépe vyhovuje.

Na instagramové stránce projektu Nevyhasni si můžete postupně dohledat desatero prevence, které vám pomůže vyvarovat se problému. 

Nemusíme to ale vidět pouze černě. Celkově je důležité si uvědomit, že vyhoření je přirozený stav, který se může stát každému z nás. Je důležité být otevřený a hledat podporu a léčbu, když se s tímto stavem potýkáme.Slouží nám k tomu různé formy prevence a psychohygieny. To je ale kapitola sama o sobě.

O neziskové organizaci - Nevyhasni

V rámci projektu Nevyhasni se spojují profesionálové a dobrovolníci z oblasti psychologie, medicíny, designu, vývoje softwaru nebo marketingu za účelem vytváření funkčních systémů prevence syndromu vyhoření. Tyto systémy mají podobu přednášek, workshopů a online aktivit či technologií. Tým projektu Nevyhasni také pracuje na monitoringu a odhalování burnoutu na pracovištích, pod dohledem psychiatra MUDr. Radkina Honzáka vyvíjí moderované online peer skupinky lidí na pokraji vyhoření a vytvářejí komunitní portál se spoustou užitečného obsahu. 

„Jsme si vědomi faktu, že u nás v Čechách není burnout příliš dobře zmapovaný. Některá data se samozřejmě dají přebírat ze zahraničí, ale kvantitativních i kvalitativních výzkumů neproběhlo podle nás tolik, abychom na základě nich mohli vytvořit ta nejlepší řešení. Proto se snažíme problém v rámci společnosti i organizací mapovat, monitorovat a analyzovat a na základě toho vyvíjet systém, který organizacím pomůže s burnoutem na pracovišti bojovat. V tuto chvíli hledáme nejen organizace, které by se rády do výzkumu zapojily, ale také neustále hledáme experty v různých odvětvích psychologie, se kterými navazujeme spolupráci.“

Shodují se spoluzakladatelé Mikoláš Voborský a David Fiedler

Sledujte projekt Nevyhasni zaměřující se na prevenci, osvětu a mapování syndromu vyhoření ve společnosti. NaInstagramu, Linkedinu nebo webových stránkách naleznete další informace.